Perspektiva je otázkou vidění a jednání. Obě tyto činnosti jsou pak přímou reakcí na prožitek prostoru. Člověk dnešní doby obývá takové prostředí a komunikační prostory, jež umožňují a také si žádají celou řadu různých perspektiv. Ve světle této skutečnosti se nabízí otázka po povaze současné sociální fotografie. Tobias Neumann se mnoho let vydával do tožského města Lomé, aby tam fotografoval dvě sestry. Jeho práce na sérii portrétů pokračuje i později, kdy se jedna ze sester stěhuje do Lipska. Přestože se prostředí k životu v obou městech velmi liší, Neumannův empatický vhled je jim společným prvkem. Andrzej Steinbach ve své sérii fotografií představuje skupinu tří vrstevníků jako jakýsi spolek „proměnlivých identit.“ Tento portrét lze vnímat jako antitezi k touze dnešní společnosti po homogenizaci a jasném vymezení hranic. K podobným tématům, avšak specificky v českém kontextu, se ve svém projektu Nová Evropa vyslovuje i Christian Kasners. Všímá si zdejších symbolů konzumu, xenofobních výroků pravicových a populistických politických subjektů, projevů nacionálního socialismu a projevů levicového smýšlení, které zaznamenává na fotografiích, které poté skládá do těsné blízkosti. Susanne Keichel již od roku 2015 dokumentuje způsob, jakým je v jejím okolí zacházeno s uprchlíky jako s předmětem politické a logistické třenice a xenofobní reakce. Lina Zacher v rámci filmového workshopu s chovanci nápravně výchovného zařízení pro mládež na Madagaskaru vytvořila dokument, který je obrazem životních podmínek této mikro-společnosti z pohledu trestanců samotných. Do jaké míry jsou nově vzniklá východiska prostorem pro jednání trestanců a do jaké pro jednání umělkyně?

Tisková zpráva